Převzato z webu oddílu stolního tenisu TJ Vidče.
Zásady taktiky
1) Plně se soustřeď na hru. Vnímej jen míček, soupeře, případně rozhodčího či trenéra, nenech se rozptylovat vnějším okolím. Bojuj naplno i se slabšími soupeři a za každého stavu.
2) Nepodceňuj soupeře, ale nepovažuj žádný zápas za předem ztracený. Vždy usiluj o vítězství.
3) Zachovávej klid a sebedůvěru. Ve hře nastávají okamžiky, které působí negativně na psychiku hráče - chybné rozhodnutí rozhodčího, pokřikování diváků, pokažený úder. Od těchto vlivů se musíš umět oprostit, zůstat v klidu a pohodě a věřit si.
4) Dodržuj taktiku přinášející úspěch. Vyvaruj se toho, abys začal hrát bázlivě, když vedeš, nemysli si, že to nějak dopinkáš. Opak je pravdou. Dáváš tím soupeři šanci se vzchopit a ještě otočit vedení v jeho prospěch. Tudíž pokračuj v úspěšné taktice, ale naopak také zachovej rozvahu a nesnažit se bezhlavě útočit a rychle dosáhnout vítězství.
5) Používej vlastních silných úderů a soupeři znemožni použití úderů, které ovládá nejlépe. Dodržování této zásady způsobuje i jistou jednostrannost hry, protože hráč využívá často úderů, které má zvládnuté. Na nácvik úderů je prostor při tréninku, v omezené míře i v zápasech a někdy jsi k nim i donucen. Musíš nutit hlavně soupeře, používat údery, které nezvládá, a naopak ty sám se snaž dostat ke svým dominantním úderům.
6) Používej tak silných úderů, aby byla zachována jejich přesnost. Nejlepší je začít údery středně nebo málo silnými a poté s postupující sebedůvěrou a rozehraností zvyšovat i sílu úderů. Není dobrý nápad zahajovat hned prudkými údery, což by tě mohlo "vyřadit" hned na počátku hry.
7) Udržuj soupeře v nejistotě pestrostí hry. To je základní princip taktiky. Hrát tak, aby soupeř nevěděl, jak bude vypadat následující úder, aby musel reagovat až podle konkrétní situace a nemohl si pro míč dojít v předstihu. Pestrost začíná podáním a jeho příjmu a pokračuje v dalším průběhu hry. Dodržování této zásady si vyžaduje technickou vyzrálost hráče a schopnost vymyšlené údery realizovat.
8) Odhadni úmysl soupeře a zároveň utajuj svůj vlastní záměr. Při rychlých výměnách má výhodu ten hráč, který je schopen podle náklonu soupeřovi pálky, soupeřova postavení, či podle pohybu paže odhadnout, kam bude následující úder směřovat. Znamená to, že je v podstatě o krok napřed. Zároveň by sám měl o směru a provedení svých úderů rozhodovat až v hlavní fázi. Mysli o tři údery napřed.
Herní taktika podrobněji
Taktika podání
1. Účinné je krátké podání, zejména takové, jehož druhý odskok na soupeřově polovině stolu je v oblasti koncové čáry. Do delšího podání se dá topspinovat, do kratšího se úspěšně flipovat.
2. Delší podání je taktické u hráčů, kteří disponují výborným blokingem, a proto si přejí, aby soupeř začal topspinem.
3. Taktickými jsou nečekaná prudká dlouhá podání do odkrytých rohů, která často zastihnou přijímajícího hráče ztuhlého, neschopného se pohnout.
4. Výborným taktickým manévrem je nechat si do závěru nějaké dobré a neobvyklé podání, které nebylo v průběhu hry dosud použito. Soupeř bývá zaskočen, protože si zatím zvykl jen na určitou škálu používaných podání.
5. Důležité je také vědět, jak bude s největší pravděpodobností hra pokračovat. Po prudkém podání lze očekávat smíšené topspinové a kontradrajvové výměny, do dlouhého podání se spodní rotací zahraje soupeř topspinem, do krátkého bez rotace za síť zahraje flip atd. Podle očekávaného příjmu si podávající hráč připraví následný úder a rázem se jeho herní projev jeví promyšleně.
Taktika příjmu podání
I zde je důležitá pestrost. Jednou přijmout stejné podání dlouze, jednou krátce, pak zase aktivně, to je správná taktika příjmu podání. Nutné je přitom pozorovat postavení soupeře, vystihnout jeho záměr a snažit se ho překazit, překvapit ho nečekaným příjmem, mít snahu rozhodovat o tom co se bude hrát.
Taktika útočné hry
Pokud hraje útočník proti útočníkovi, předpokládá se, že se oba hráči budou předcházet v útočné snaze, což může vést k chybě na jedné či druhé straně. Nepočítá se s příliš dlouhými výměnami, důraz je kladen an rychlé zakončení útoku a snahu být rychlejší v zahájení akce, přesnější, tvrdší, nápaditější. Ve hře dvou útočníků je zřejmý rozdíl v taktice hry při vlastním podání a při příjmu. Po podání je udržení aktivity snažší, při příjmu jde o snahu znemožnit útok soupeři a využít vhodné možnosti k vlastnímu rozvoji útočné akce. Hraje-li útočník proti univerzálovi, měl by si dát pozor na přehnanou tvrdost úderů, která s sebou nese nepřesnost. Univerzál se nechá zatlačit do defenzivy, hodně míčů ale vrátí a málo chybuje. Získat na něm bod není jednoduché, každá chyba útočníka se těžko dohání. Je proto nutné hrát obezřetně, útok si pečlivě připravit a vybrat si vhodný míč k zakončení akce dle vlastní volby, neskočit na špek soupeři. Někdy je výhodné nabízet univerzálovi možnost útočení. Jeho útoky většinou nejsou nijak razantní a dá se jim ubránit a pak s výhodou přejít do protiútoku.
Při hře proti obranáři hraje útočník maximálně soustředěně, nepouští se do dlouhých topspinových výměn, které by ho brzy unavily. Musí se snažit hrát pestře. Po ostrém útoku z prvního míče (nejlépe na tělo nebo hodně do strany) nahraný míč dokončit drajvem nebo závěrečným úderem. S obranáři se opravdu nevyplatí dělat nějaké zbytečné chyby, nebýt ve střehu, protože i obranář dokáže přejít do výpadového útoku.
Taktika hry univerzála
Útočníka se snaží univerzál přinutit ke zbrklému útočení a chybování, vychází z jistoty úderů a ve vhodný okamžik sám přechází do útoku. Ve hře dvou univerzálů se počítá s dlouhými výměnami, úspěšnější je ten, který umí manévrovat soupeřem pomocí přesně umístěných úderů. Náročná je taktika ve hře proti obranáři. Při absenci tvrdého prvního topspinu, který je proti obranáři nejplatnější, musí mít univerzál neskonalou trpělivost v boji o každý míč, nesmí upadnout do stereotypu, musí se snažit neustále překvapovat, ale rozumně.
Taktika hry obranáře
Proti nepřesnému útočníkovi stačí být pozorný v obraných činnostech, zbytečně nekazit a občas zastrašit výpadem do útoku. Většina útočníků a univerzálů nemá problémy s elliminací hlavní zbraně obranářů, tj. střídání středně dlouhých rotací míče, spolehlivě si připravuje závěrečný úder a umí ho proměnit v bod. V takových případech nezbývá obranáři, než častěji podnikat útočné výlety. Specifická je opět hra dvou obranářů, kteří často pinkají až do časového limitu (10 minut na jeden set). Hra pak pokračuje podle pravidla o časovém limitu - podání se střídá po jednom a do třinácti úderů včetně podání musí podávající získat bod jinak získává bod jeho soupeř.
Taktika hry při čtyřhrách
Zde je důležité dobré umístění hráčů, znesnadňující dvojici soupeřů zaujmout optimální postavení k úderům. Ve čtyřhře musejí spoluhráči respektovat jeden druhého, vytvářet kompaktní dvojici, ne hrát každý, jak se mu zlíbí. Hodně důležité je ve čtyřhře podání, které se musí hrát do vyznačené poloviny stolu, a proto musí být přísně krátké a většinou blíže ke středové čáře.
Taktika změna tempa hry
Další možnosti taktického jednání hráče stolního tenisu je možnost měnit tempo hry. Hrát rychle, když se mu hra daří a soupeř není schopen účinné odpovědi, a naopak se neukvapovat když se hromadí chyby. V průběhu hry nehrát monotónně, přidávat a ubírat síly úderů a současně zrychlovat a zpomalovat jejich zahrávání dle momentální situace.